Rise zla - Zavřete bránu Evropská unie zavedla zákaz reexportu ruského plynu přes evropské přístavy. Tyto sankce nezpůsobí Kremlu téměř žádné škody a dokonce budou hrát do karet samotné EU

S vypuknutím ruské války na Ukrajině začala většina evropských zemí opouštět ruské energetické zdroje – a docela úspěšně . Od roku 2021 do roku 2023 klesl podíl ruské ropy na energetické bilanci EU z 25 % na 4,6 %, podíl nafty z 53 % na 2,9 % a potrubního plynu ze 40 % na 8 %.

Toho však bylo za prvé dosaženo prostřednictvím rozhodnutí národních vlád a jen zřídka bylo možné dohodnout se na společné sankční politice pro EU. Zadruhé, celou tu dobu EU pokračovala v dovozu zkapalněného zemního plynu (LNG) z Ruska, který do evropských přístavů dorazil z ruských arktických polí na tankerech.

Čtrnáctý balíček sankcí proti Rusku , který EU přijala minulý týden, poprvé zahrnoval ekonomická omezení ruského LNG. Brusel zakázal Rusku jeho reexport přes evropské přístavy do třetích zemí.

Zákaz se vztahuje na všechny operace nakládky a vykládky v přístavech EU a teritoriálních vodách a je zaměřen na roztříštění přepravní části dodávek ruského plynu. Brusel bude zároveň nadále dovážet ruský LNG pro vlastní potřebu a také jej přeprodávat v rámci samotné Evropské unie.

Překládací místa

V Rusku se většina zemního plynu vyrábí v Arktidě. Existuje také několik závodů na zkapalněný plyn a námořní terminály, kde se plyn nakládá do tankerů LNG třídy ledu. Pouze oni mohou vzít ruské palivo z arktických vod, zamrzlé po většinu roku, a dodat je do vod Evropy bez ledu.

Zde probíhá tzv. překládka ve specializovaných přístavech: plyn je překládán z ledových nosičů plynu na menší konvenční tankery LNG a posílán dále do Turecka, Indie, Číny a jihovýchodní Asie.

Tak se ruský LNG dostává na světové trhy od listopadu do června, kdy je Severní ledový oceán pokrytý ledem. V letních měsících, kdy je Severní mořská cesta uvolněna pro plavbu, přestává být překladiště v Evropě jediným ekonomicky životaschopným koridorem a ruské tankery mohou přes Beringovu úžinu plout přímo do Asie.

Rusko je dnes jediným významným světovým vývozcem LNG, který se pravidelně uchyluje k překládce . V Evropě má k tomu speciálně vybavené přístavy pouze pět zemí : Velká Británie, Nizozemsko, Belgie, Francie a Španělsko. Británie uzavřela Rusku přístup do svých přístavů již v roce 2022, krátce po začátku války. Nizozemsko ukončilo spolupráci s Ruskem v oblasti reexportu v roce 2023. A tady

 

V případě Španělska plyn z ruských ledových tankerů prochází místními skladovacími zařízeními, než je odeslán do Asie, takže je extrémně obtížné sledovat, jaké procento ruského LNG je dále prodáno do třetích zemí. Podle propočtů Angelose Koutsis, experta na energetickou politiku z belgické ekologické organizace Bond Beter Leefmilieu, činil v letech 2022 a 2023 objem reexportů přes Španělsko asi 0,3 a 0,4 milionu tun plynu.

Ve Francii se v tomto období prodalo více - asi 1 a 1,2 milionu tun. Novatek zde uzavřel jednu z nejdelších smluv – do roku 2041 – s francouzskou ropnou a plynárenskou společností TotalEnergies, která nakupuje 1 milion tun LNG z Ruska pro reexport do celého světa.

Belgie podle Kutsis zpracovala v posledních letech nejpůsobivější objemy ruského LNG: přibližně 2,7–3,2 milionů tun ročně. Belgický provozovatel plynárenské infrastruktury Fluxys nejen podepsal 20letý kontrakt na překládku LNG se společností Novatek , ale také speciálně rozšířil terminál v Zeebrugge tak, aby komplex nádrží ideálně odpovídal kapacitě ruského ledového tankeru. To umožnilo přístavu překládat až 8 milionů tun LNG ročně.

Kapacity belgického překladiště využívá zejména německá ropná a plynárenská společnost SEFE - před válkou Gazprom Germania . V roce 2022 byla dceřiná společnost Gazpromu německou vládou znárodněna, ale ponechala si staré smlouvy: například stále ročně přeprodává 2,5 milionu tun LNG z Ruska do Indie.

To vše dělá z Belgie a zejména terminálu v Zeebrugge hlavní uzel ruského reexportu v Evropě: v posledních letech tato země obsluhovala v průměru 72 % všech překládkových operací ruským LNG. 

Po zavedení nového balíčku sankcí se však Rusko již nebude moci spoléhat na překládku LNG v evropských přístavech.

Očekává se, že zákaz postihne především společnost Novatek, největšího ruského vývozce LNG, na kterou se nicméně dosud nevztahovaly sankce EU (vlastníky firmy jsou podnikatelé Leonid Mikhelson a Gennadij Timčenko, TotalEnergies a Gazprom). Novatek například vlastní projekt Yamal LNG, největší ruský podnik na výrobu LNG a jeho hlavního dodavatele do zemí EU . Právě zařízení Yamal LNG podporují smlouvy Novatek s evropskými dovozci, podepsané před válkou. Většina z nich je dlouhodobá (15–20 let) a jde o dodávky na evropský trh v celkovém objemu až 17 milionů tun LNG ročně.

Tanker LNG při nakládání na pobřežním terminálu zkapalněného zemního plynu. Foto: Evgeny Kharitonov / Alamy / Vida Press

Nákladově efektivní sankce

Většina expertů označuje současný zákaz reexportu LNG za zmírněnou verzi sankcí, protože EU již více než rok diskutuje o možnosti jeho úplného zrušení, a to i pro domácí spotřebu.

 

Země EU se však po měsíci bouřlivých diskusí rozhodly prozatím neriskovat a pouze zakázat přeprodej ruského LNG do třetích zemí. Dnes je Rusko spolu se Spojenými státy hlavním dodavatelem LNG do EU. Odchod Moskvy by vedl k nedostatku na trhu s pohonnými hmotami a ke zdražení. Belgie, Španělsko a Francie jsou vysoce závislé na ruských dodávkách: nyní plyn z Jamalu pokrývá 49 %, 32 % a 27 % jejich poptávky po LNG.

Navíc se zdá, že EU ve snaze nenarušit svou vlastní energetickou bezpečnost zvolila pro sebe ekonomicky nejvýhodnější scénář sankcí a nyní bude z těchto omezení dokonce těžit. 

Žádné znatelné ztráty

Při oznámení nového balíčku sankcí je Rada EU označila za „ těžkou ránu “, která sníží ruské „významné příjmy z prodeje a přepravy LNG“. Angelos Koutsis, který připravil zprávu o důsledcích sankcí pro belgický Bond Beter Leefmilieu , se také domnívá, že bez překládky v Evropě se ruské projekty na LNG v Arktidě mohou stát ekonomicky neživotaschopnými: především kvůli nedostatku přepravců plynu na ledu.

Faktem je, že Rusko nyní používá k plavbě Severním ledovým oceánem pouze 15 tankerů ledové třídy: dodávají LNG do bodu, kde ho mohou nabrat běžné nákladní tankery, a spěchají zpět do arktických továren pro další várku. Je možné hledat nové uzly a kotviště ve Středozemním moři , ale není to rentabilní: ledové tankery budou muset plout na mnohem delší vzdálenosti, což výrazně sníží exportní potenciál arktických projektů – flotila nemusí stačit.

Z krátkodobého hlediska znamenají sankce pro ruské dodavatele narušení logistiky, zvýšení nákladů a snížení zisků spolu se zúžením prodejních trhů. Výrobci, kteří ztratili přístup k evropským překládacím kapacitám, se pokusí změnit trasy a přebudovat dopravní cestu, což si vyžádá navýšení flotily tankerů. Z dlouhodobého hlediska ale situace u soudů nevypadá tak kriticky.

například v Murmanské oblasti, v Kaliningradu nebo na Kamčatce. Technicky není nutné vybavit celý přístav a skladovací zařízení lze překládat z ledového tankeru do běžného přímo na moři pomocí systému „ ship to ship “.

Novatek již několik let vyvíjí vlastní překladiště v Barentsově moři u pobřeží Murmanské oblasti a v roce 2023 zde přeložil 1,3 milionu tun LNG – více než na francouzském překladišti Montoir de Bretagne, i když stále poměrně malý v roce srovnání s celkovými objemy. Z Murmansku dodávají tankery jiné než ledové třídy ruský LNG do celého světa. To je méně pohodlné a méně ziskové, ale ne natolik , aby se prodej LNG stal zcela nerentabilním. Novatek navíc postavil dva plovoucí zásobníky LNG pro své překladiště a plánuje tam celoročně přeložit až 20 milionů tun plynu.

Brusel asi přesně chápe, jak je Rusko schopno reorganizovat infrastrukturu pro export LNG. Plovoucí zásobníky proto již podléhaly červnovým sankcím jako specializovaná plavidla na LNG – a podle Kutsise to připravuje půdu pro úplný zákaz ruského LNG v budoucnu.

Zatím ale zákaz reexportu neovlivní většinu ruských příjmů z LNG. Podle Centra pro studium energie a čistého ovzduší (CREA) by Kreml mohl ztratit pouze čtvrtinu příjmů z prodeje LNG , které loni činily 8 miliard eur . Vždyť dodávky plynu do Asie s překládkou v samotných evropských přístavech tvoří jen asi 10 % veškerého ruského exportu LNG.

Zákaz reexportu přijatý Evropany změní logiku obchodních toků LNG, ale je nepravděpodobné, že by odstranil objemy ruského plynu z evropského trhu. Objem zásilek z arktických elektráren LNG se pravděpodobně nezmění , takže Novatek nebo Gazprom utrpí malé ztráty - a i ty lze poměrně rychle kompenzovat dodatečným prodejem v Evropě.

Krok vpřed – dva kroky vzad

Tím, že se EU poprvé zaměřila na ruský plyn ve čtrnáctém balíčku sankcí, se snaží učinit další krok v realizaci přijaté strategie opuštění ruských energetických zdrojů do roku 2027. Pravda, blok se zatím pohybuje ke svému cíli extrémně pomalu a někdy i opačným směrem.

Evropské země tak nejenže neodmítají dlouhodobé kontrakty, ale zvyšují objem nákupů LNG. Mezi lety 2021 a 2023 vzrostly dodávky ruského LNG do Evropy o 11 % , Španělsko zdvojnásobilo své nákupy a Belgie ztrojnásobilo své nákupy. V roce 2022 začalo Řecko poprvé nakupovat ruský LNG. V prvních pěti měsících roku 2024 dovezla EU o 15 % více ruského LNG než ve stejném období loňského roku a v květnu překonala dokonce i Spojené státy.

Konfigurace aktuálně přijatých sankcí je taková, že i když krátkodobě sníží příjmy ruských společností, lze tuto ztrátu celkem snadno kompenzovat reorganizací infrastruktury a prodejem LNG v rámci samotné Evropy. A zákaz rozhodně nepřinutí Rusko, nyní čtvrtý největší vývozce LNG na světě, aby opustilo své velké plány na ztrojnásobení dodávek do roku 2030 a rozšíření vývozu LNG do celého světa. Sankce EU a USA tento plán prodraží a ztíží, ale je nepravděpodobné, že by tomu zabránily.