Rise zla - Proč sankce proti Rusku nefungují

Clanek pochazi z Biz.censor.net

Zdroj Economist Economist.com

USA, EU a jejich spojenci uvalili sankce na 16 500 právnických a fyzických osob v Rusku. Očekávalo se, že takové bezprecedentní množství sankcí povede k hospodářské a finanční krizi, případně k politickým otřesům.

Skutečnost byla opačná: Putinova moc byla posílena a ruská ekonomika rostla.

V únoru se objevilo několik událostí souvisejících se západními sankcemi proti Rusku. Byly tam události velmi hlasité a ne moc, ale jejich časová náhoda dává důvod k zamyšlení a diskusi.

23. února Spojené státy oznámily další balíček sankcí týkajících se 500 osob a právnických osob. O pár dní dříve už EU oznámila třináctý balíček sankcí proti Rusku, který tentokrát zahrnoval čínské společnosti, které pomáhají Putinovi zabíjet Ukrajince.

Všechny sdělovací prostředky, ukrajinské i zahraniční, o těchto sankcích informovaly.

https://www.economist.com/leaders/2024/02/21/even-the-toughest-sanctions...

Méně hlasitá událost byla publikace 22. února v The Economist, jedné z nejvlivnějších publikací na světě, článek s názvem „Sankce nejsou způsob, jak bojovat proti Vladimiru PutinovJá. Podstatou ?l?s?nku je, ?e sankace uvalené na Rusko-roje.

V článku se uvádí, že od února 2022 uvalily Spojené státy, EU a jejich spojenci sankce proti 16 500 právnickým osobám a jednotlivcům v Rusku. Očekávalo se, že takové bezprecedentní množství sankcí povede k hospodářské a finanční krizi nebo dokonce k politickému převratu. Realita byla pravým opakem: Putinova moc se posilovala, ruská ekonomika rostla.

Jako příklad ruské adaptace na sankce se v článku zmiňuje prodej ruské ropy po moři. Do roku 2022 přepravovalo 60% ruské ropy evropské tankery, které měly vyhovět sankcím, a to o maximální cenu ropy ve výši 60 dolarů za barel. Rusko v reakci na to vytvořilo takzvanou „stínovou flotilu“ tankerů, která s tímto omezením nedodržovala.

Většina zakázek na prodej ruské ropy se nyní nekončí v Ženevě, ale v Dubaji a Hongkongu. Sankce byly psik.

Někteří se snaží dokázat účinnost sankcí s odkazem na hypotetické vlivy na ruský HDP nebo ruch, ale jmenování sankcí to vůbec není, ale v vlivu na ruskou vojenskou moc.

Problémem se sankcemi je, že většina světové populace a většina světové produkce se nyní nachází v zemích, které nepodporují západní sankce proti Rusku. Proto není problém, aby Rusko obcházelo sankce kvůli těmto zemím, z nichž mnohem více než stovka.

Není divu, že z předních dodavatelů elektroniky do Ruska se náhle ukázal být Kyrgyzstán, kde se nejeví žádná elektronická výroba. Obrovský objem západního vývozu zakázaného pro Rusko nyní směřuje do Ruska přes Kazachstán, Arménii a stejný Kyrgyzstán.

Aby se předešlo tak primitivnímu obcházení sankcí, musí být použity druhotné sankce, tedy sankce za napomáhání k porušování sankcí. Uvalit takové sankce na společnosti, které se stávají středopoložkou mezi západními zeměmi a Ruskem, nedává to smysl, protože bez problémů je možné vytvářet nové společnosti alespoň každý den pro každou další nabídku obcházení sankcí.

Zátokové sankce jsou proto zaměřeny především na banky, které za takové dodávky platí.

Na jedné straně mohou být účinné sekundární sankce proti bankám, a to i hrozbou jejich použití, kterou vidíme v chování některých tureckých a čínských bank. Na druhé straně však takové sankce mohou v dlouhodobém horizontu zasáhovat proti zájmům Spojených států.

Poté, co ztratily své vedení v průmyslové sféře, si Spojené státy stále drží kontrolu nad globální finanční sférou. Sekundární sankce proti bankám mohou vést k poklesu rozsahu dolarů na mezinárodních vyrovnáních, tedy k oslabení amerického vlivu na globální finanční systém.

Loni mezinárodní platby v jüanu poprvé v historii předčily platby v dolarech, což je pro USA velmi alarmující trend.

Poslední dva roky jasně ukázaly, že v současných podmínkách nejsou možné Rusko porazit sankce. Západní ekonomika už na to není dost silná. Potřebujeme sankce? Samozřejmě je je podle potřeby vyžadují další symbolická opatření – protestní poznámky, vyjádření obav atd. Naděje, které se před dvěma lety opíraly o sankce, však nebyly oprávněné. Sankce byly bezmocné, stejně jako bezmocné protestní tóny, proti raketovým útokům a bombardování.

Závěr, který dělá The Economist, je zřejmý, že opatření finanční války nemohou být náhradou za dodávku zbraní a peněz na Ukrajinu. Tento závěr je bohužel bodem v článku. Dodání zbraní na současné podmínky, tedy za podmínek jejich použití pouze na území Ukrajiny, však nemůže vést k vítězství Ukrajiny. To je stejně nedostatečné jako hospodářské sankce.

Bez dodávek zbraní a střelivice ze západních zemí by však Ukrajina neměla co bojovat, rychlá porážka by byla nevyhnutelná. Zásobování zbraní na současných podmínkách však dávají šanci nevybrat, ale pomalejší porážku.

Strach Západu z šílenství nedává šanci, že dodavatelé ve zbrojení změní podmínky pro jeho využití. Aspoň dneska to vypadá takhle.

Jaké závěry bychom měli vyvodit z fiaska se sankcemi?

• Sankce nefungují, protože většina zemí světa se k nim nechce připojit, aniž by Rusko flagrantně porušovalo všechny normy mezinárodního práva. Je třeba připustit, že se svět vrátil do přirozeného stavu, v němž žil po tisíce let, kdy je právo na sílu uznáváno jako silnější než moc zákona. OSN už není organizací, ale jen prostředkem masového šíření informací a z větší části dezinformací.

• Západ už nemá dost ekonomické síly, aby dosáhl cíle ekonomickými sankcemi. Většina světové produkce už není západními zeměmi kontrolována a trend změny této podmínky není patrný. Bez kontroly nad světovou ekonomikou se západní hospodářské sankce staly spíše prostředkem propagandy než prostředkem hospodářské války.

• Zbraně a munice jsou jediným prostředkem, jak odradit Rusko a další agresory. Hromadná výroba zbraní je mnohem obtížnější než vyhlášení sankcí, ale na výběr není, když jsou už všechno jasné.

• Omezení používání západních zbraní přes Ukrajinu nikdy nedovolí, aby Rusko porazilo. Nevíme, jestli někdy počkáme na zrušení tohoto omezení.

Co bychom měli dělat v nové realitě?

Ukrajina musí vyrábět zbraně, aby porazila území Ruska a ve velkém objemech. Nejrychlejší cestou je udělování licencí na výrobu západních zbraní a vzorků jejich vlastního vývoje, které se již osvědčily bojovou efektivitou.

Pro masovou výrobu zbraní a střeliva je zapotřebí nové industrializace Ukrajiny. A pro novou industrializaci je zapotřebí státního aparátu, který je schopen jej zavést. Jako příklad absurdity současné politiky můžeme citovat skutečnost, že masová výroba bezpilotních letounů ve státě je nyní znepokojena ministerstvem digitální transformace, a nikoli Ministerstvem pro strategické záležitosti nebo ministerstvem hospodářství, a neexistuje žádná státní strategie pro rozvoj vojensko-průmyslového komplexu.

V důsledku takového přístupu proti háji má ukrajinské dálkové UAV podle západních analytiků rekordně nízký ukazatel cílových dojmů, drtivá většina bezpilotních letounů jednoduše nemůže letět k cíli.

Už více než jeden rok píšu o potřebě nové industrializace Ukrajiny (poslední text zde). Nová a nová fakta tuto potřebu potvrzují. Selhání sankční politiky je dalším argumentem. Obrazně je průmyslová politika na úrovni obranné politiky Janukovyče. Tak se podívej na ten kámen! .

Nová industrializace Ukrajiny v podmínkách války vyžaduje zcela jiné rozdělení zdrojů než v době míru. Nebudeme moci provádět industrializaci, pokud budeme i nadále žít v „šaščiku na Maysquietu“, musíme mobilizovat zemi, tedy že by země měla utratit ne 25% HDP na obranné cíle, ale nejméně 50 % (jak to není fiskální znamená, jak jsem již dříve popsal).

Ani orgány, ani společnost nemohou ani nechtějí pochopit, že ekonomická mobilizace vede k poklesu počtu mrtvých vojáků na frontě. Slogan „kupujte skořápky místo martiny“ mimo jiné:

• Samy budeme moci nakoupit a znepřát a čekat, až budou perverzní tramvaje hlasovat o pomoci Ukrajině.

• Budeme moci financovat výstavbu opevnění profesionálními stavebními organizacemi, a nikoli vojáky ozbrojených sil Ukrajiny, které už zjevně nejsou adekvátní k moci ruské invaze.

• Budeme moci kupovat dronové továrny, jako to učinilo Rusko v loňském roce, a nebýt nabádat obyvatelstvo, aby v kuchyni sbíralo bezpilotní letouny.

Překvapivě, místo ekonomické mobilizace vidíme v médiích volání po návratu ekonomiky v době míru, protože máme ne vysokou inflaci a hýření dolarové není katastrofální. Je dobře, že západní pomoc nás zachránila před hospodářským kolapsem, ale ještě jsme válku nevyhráli a bez ekonomické mobilizace jsme v nepřijatelné závislosti na vnějších faktorech, jako na stejných pastech, které jsou připraveny obětovat tisíce životů Ukrajinců, aby se Bidenovi obětovali.

Neustálá obvinění Evropanů v našich médiích, že ekonomika EU nepřestupuje na „vojenské zábradlí“, není přesvědčivé, když ukrajinské hospodářství na tyto zábradlí nepřešlo.

Vadim Novikov je ekonom, publicista, autoor knihy Ukrajinsky ekonomicky zazrak

Tags: Biz.censor.net , sankce , drony , Rusko , Ukrajina ,