Rise zla - Co čeká Evropu v případě zastavení exportu ruského plynu

Clanek pochazi z Yktimes.ru

YKTIMES.RU - Plynová krize zastihla Evropu uprostřed zeleného přechodu, kdy se obnovitelné zdroje energie již staly hnací silou rozvoje energetiky, ale ještě nejsou schopny dostatečně zajistit energetickou bezpečnost. Úplné zastavení dodávek ruského plynu do EU, které je stále pravděpodobnější, proto bude s sebou nejen zdražování, ale také rizika průmyslového úpadku a dokonce výpadků elektřiny, řekl Kirill Rodionov, expert Institutu pro věří vývoj palivových a energetických komplexních technologií.

Desetidenní preventivní údržba na Nord Stream a následné minimální zatížení plynovodu vedly k dalšímu skokovému nárůstu cen v Evropě: 28. července dosáhla cena plynu v klíčovém uzlu TTF v regionu 2125 dolarů za tisíc metrů krychlových. A čím více se blíží chladné období, tím je pravděpodobnější, že se plyn za 2000 dolarů stane dočasnou normou: trhu dominuje strach z úplného zastavení dodávek plynovodů z Ruska, které loni představovalo 38 % dovozu plynu do EU.

trh prodávajícího

Navzdory dvoucifernému nárůstu dovozu zkapalněného zemního plynu (LNG) v letech 2016–2021 zůstávají dodávky potrubí pro EU klíčovým zdrojem surovin. Podle BP World Energy Review z 348 miliard metrů krychlových plynu dovezených EU v loňském roce 269 miliard metrů krychlových pocházelo z dodávek plynovodů od Gazpromu (132 miliard metrů krychlových), výrobců z Norska (81 miliard metrů krychlových), Severní Afrika (37 miliard metrů krychlových), Ázerbájdžán (8 miliard metrů krychlových) a některé další země (11 miliard metrů krychlových). Podíl LNG byl pouze 23 % (79 miliard kubíků), i zde přes 15 % (14 miliard kubíků) zabíraly zásilky z ruských závodů Yamal LNG a Cryogas-Vysock (Leningradská oblast).

Možnost zvýšení dovozu LNG je zároveň omezena útlumem výstavby nových kapacit na zkapalňování plynu: pokud by v roce 2018 bylo ve světě zprovozněno celkem 13 linek schopných ročně zkapalnit 62 miliard metrů krychlových plynu, pak v roce 2020 - pouze 8 linek na 14, 9 miliard metrů krychlových. Linky uvedené do provozu v roce 2021 přidaly na globální trh pouhých 9,5 miliardy metrů krychlových, zatímco globální využití kapacity vzrostlo ze 75 % na 80 %.

Statistiky byly poněkud opraveny v první polovině roku 2022, kdy byla ve Spojených státech a v Mosambiku uvedena do provozu nová fáze projektu LNG Sabine Pass (6,8 mld. m3 ročně) a továrna na LNG v Calcasie Pass (10,2 mld. m3 ročně). , začala výroba na platformě Coral-Sul FLNG (4,6 miliardy metrů krychlových ročně). Tyto kapacity však zjevně nestačí nahradit dodávky z Ruska, a to i s přihlédnutím k třetí etapě indonéské elektrárny Tangguh LNG (5,2 miliardy metrů krychlových), která by měla být spuštěna ve zbývajících měsících roku 2022. Co se týče potrubního plynu, klíčovým projektem je zde Baltic Pipe, spojující Dánsko a Polsko: od roku 2023 by měl dosáhnout plné kapacity (10 miliard metrů krychlových), což Polsku umožní nahradit dodávky z Ruska, ale nebude poskytovat další objemy jiným země Evropská unie.

Náklady na nedostatek

V případě zastavení dodávek z Ruska se proto Evropa nevyhnutelně potýká s nedostatkem plynu, který zasáhne energetiku: podle Eurostatu v roce 2020 představoval 31 % poptávky po plynu v EU, zatímco bydlení 35 % a průmysl a doprava 23 % a 1 %.

Nedostatek surovin téměř jistě povede ke snížení výkonu v plynových elektrárnách. Bylo to vidět již v loňském roce, kdy se na pozadí rostoucích cen plynu výroba plynu v EU snížila o 2 % na 548 terawatthodin (TWh), zatímco výroba ze všech ostatních zdrojů vzrostla o 6 % (na 2 347 TWh) díky oživení poptávky po COVID. V důsledku toho by EU mohla čelit nedostatku elektřiny, zejména proto, že uhlí již nemůže být životaschopnou alternativou v evropském elektroenergetice. Podle výzkumného centra Ember se instalovaný výkon uhelných elektráren v EU mezi lety 2010 a 2021 snížil o 50 gigawattů (GW), zatímco kapacita plynu se zvýšila pouze o 25 GW a větrná a solární energie vzrostla o 109 GW a 129 GW. GW, resp.

Díky tomu se v tomto období snížil podíl výroby z uhlí z 24 % na 15 % a z plynu – z 20 % na 18 %, zatímco celkový podíl větrné a solární energie vzrostl z 6 % na 19 %. Výroba z obnovitelných zdrojů energie (OZE) je však velmi závislá na povětrnostních podmínkách: například v USA bylo loni průměrné zatížení solárních panelů a větrných generátorů pouze 25 %, respektive 35 %, zatímco u uhelných dosáhl 49% a u plynu - 54%.

Vzhledem k masovému odsunu uhelných elektráren v EU již uhlí nemůže plnit roli stabilizátoru elektrizační soustavy, zajišťujícího zásobování spotřebitelů v nepříznivých podmínkách, ať už se jedná o nedostatek plynu nebo oblačno a bezvětří. Pozastavení vývozu plynu z Ruska proto s sebou nese nejen zvýšení cen, ale také rizika přerušení dodávek elektřiny.

Nedostatkem plynu bude trpět i průmysl, který je patrný již v průzkumech výrobců: index PMI Manufacturing, který odráží náladu výrobních podniků, klesl v červnu v eurozóně na nejnižší úroveň od srpna 2020, kdy byla evropská ekonomika právě začíná vycházet z pandemie. Ztráta pro rezidenční sektor pravděpodobně přijde v podobě nechvalně známého poklesu teplot vytápění: podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) by snížení o 1 °C ušetřilo EU 10 miliard metrů krychlových plynu ročně. Zde však hodně záleží na vůli spotřebitelů, protože v Evropě neexistuje centralizace tepelných sítí typická pro Rusko.

Paradox energetického přechodu

Obecně může být nadcházející zima pro evropské spotřebitele ještě obtížnější než ta minulá. A relativně vysoké zásoby plynu v podzemních zásobnících (68 % k 27. červenci oproti 55 % o rok dříve) by neměly být zavádějící, protože země EU nemohou na své náklady zajistit více než 30 % roční poptávky. Současná krize padla přibližně uprostřed zeleného přechodu, kdy se obnovitelné zdroje energie již staly hybatelem energetického rozvoje, ale ještě nejsou schopny dostatečně zajistit energetickou bezpečnost. Překonání této bariéry umožní investice do skladování energie a zavádění nových jaderných zařízení s cílem uspokojit rostoucí poptávku po elektřině s nízkou uhlíkovou stopou. I když v případě jaderných elektráren bude třeba počítat s obavami o jejich bezpečnost, které jsou v zemích EU rozšířené.

Podle IEA investice do výstavby jaderných elektráren v Evropě již vzrostly z 11 miliard USD v roce 2019 na 15 miliard USD v roce 2021 a do zavádění systémů skladování energie - z 1 miliardy USD na 2 miliardy USD Studená zima 2022 /2023 dodá těmto odvětvím další impuls.