Clanek pochazi z Welt.de
Podle studie mohli evropští plynárenští partneři z Norska, Ázerbájdžánu a Alžírska po zastavení dovozu z Ruska poptávku absorbovat jen krátkou dobu. Trvale zásoby mohly zachránit pouze USA. Cena plynu na úrovni roku 2018 by byla možná pouze v jednom scénáři.
Od té doby, co Rusko zavřelo plynový kohout, Evropa zoufale hledá alternativní zdroje dodávek. Pouze: Možnosti jsou poměrně malé. Ukazuje to nová studie o budoucnosti evropského trhu s plynem, kterou zadala průmyslová organizace „Zukunft Gas“ z Energetického ekonomického institutu na univerzitě v Kolíně nad Rýnem (EWI). Jejich závěr: přítel nahrazuje nepřítele mezi dodavateli paliva, ale závislost zůstává.
V šesti scénářích tým EWI kolem projektového manažera Erena Çama modeloval, jak se budou vyvíjet kapacity pro plynovodní plyn v závislosti na poptávce a připravenosti ruských dodávek.
Autoři studie také analyzují kapacity pro zkapalněný zemní plyn, který by mohl být do Evropy dopraven tankerem. Vývoj na světovém trhu se zkapalněným zemním plynem, zkráceně „LNG“ (Liquefied Natural Gas), bude tedy rozhodující pro zásobování Evropy energií , pokud úplné výpadky dodávek ruského plynu budou pokračovat.
Protože v tomto případě by byly tři zbývající koridory plynovodů z Norska, Ázerbájdžánu a Alžírska do EU silně vytíženy, autoři studie uvádějí: „Nahrazení dovozu plynu z Ruska ve výši 147 miliard metrů krychlových by mohlo být až max. o 25 procent díky nárůstu objemu dodávek z Norska a Ázerbájdžánu uspět,“ uvádí studie.
Podle aktuálních odhadů by například Norsko mohlo zvyšovat svou produkci až do roku 2028, poté bude produkce klesat. "Očekává se, že dovoz ze severoafrických exportních zemí bude klesat, protože v průběhu očekávaného ekonomického růstu tam poroste domácí poptávka ."
USA by se staly největším evropským dodavatelem plynu
Pokud poptávka po zemním plynu v Evropě zůstane vysoká, tedy na současné úrovni, mohly by dodávky LNG do Evropy výrazně zvýšit pouze USA. Podíl amerických dodávek plynu by se v tomto případě měl rapidně zvýšit z dnešních 22 miliard metrů krychlových až na 136 miliard metrů krychlových přibližně šestinásobně.
Tím by se USA staly zdaleka největším dodavatelem plynu v Evropě s podílem 40 procent. Následovalo Norsko s podílem 20 procent. Ostatní vývozci LNG jako Nigérie, Izrael, Egypt, Trinidad & Tobago a Senegal mohou své dodávky rozšířit jen v malé míře.
To nevěstí nic dobrého pro diverzifikační strategii Evropské komise. Ve skutečnosti chtěl Brusel vytvořit velké množství alternativních dodavatelských vztahů, aby byl v budoucnu flexibilnější, pokud jde o zadávání zakázek a vyjednávání o ceně.
Podle analýzy EWI se však zdá, že tyto snahy mají malou šanci na úspěch. Minimálně do roku 2030 zůstane Evropa závislá na jediném dominantním dodavateli plynu v podobné míře jako dosud – pouze tentokrát na místo agresorského státu Rusko nastoupí spřátelené USA. Vyhlídka, která s ohledem na možné znovuzvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem nemůže evropské energetické politiky zcela uklidnit.
Podle výsledků modelu bude řada zemí vyvážejících plyn investovat do zařízení na zkapalňování paliva. Do roku 2033 by se jejich kapacity mohly celosvětově zvýšit o více než dvě třetiny na 441 miliard metrů krychlových ročně.
Evropa ale nebude vždy potenciálním kupcem. Gigantický zásobník plynu North Field u pobřeží Kataru například nebude schopen poskytnout další množství LNG do roku 2026 – a většina z nich již byla prodána asijským zákazníkům s dlouhodobými smlouvami.
Japonsko soutěží s Evropany o zkapalněný plyn
Zejména Japonsko, které má málo surovin, soutěží s Evropany na světovém trhu v omezeném množství kapalného plynu. "Možné dodatečné dovozy pro EU z jiných zemí vyvážejících LNG , jako je Austrálie nebo Kanada, se neočekává, že by byly významné, protože tito vývozci slouží primárně na asijský trh," předpovídá studie EWI.
Německé státní návštěvy Kanady a Kataru za účelem nákupu plynu zřejmě neměly od začátku velké vyhlídky na krátkodobý úspěch.
Modelové výpočty EWI zatím nedávají naději na krátkodobý pokles cen plynu. Pokud současná poptávka po plynu zůstane stejná, měla by se evropská cenová hladina v roce 2026 stále pohybovat těsně pod 100 eury za megawatthodinu.
I když by to byla jen polovina současné vysoké cenové hladiny, stále by byla čtyřikrát vyšší než předchozí běžné ceny. Díky vysoké dostupnosti frakovacího plynu by pak USA jako obchodní místo měly dlouhodobou strukturální výhodu cen plynu, které jsou mnohonásobně pod evropskou úrovní.
Studie EWI dává naději: Pokud se Evropě podaří snížit spotřebu o přibližně 20 procent prostřednictvím zvýšení účinnosti nebo alternativních energií, cenové úrovně by mohly být v roce 2030 opět dosaženy jako před rokem 2018 – a to vše bez ruských dodávek plynu. Úspora plynu se tak v Evropě opět stává nejdůležitější pákou pro snižování nákladů na energii.
Nevýhody, kterými Rusko trpí dobrovolným zmrazením dodávek, jsou v současné době značné. Protože země dosud vyvážela do Evropy 60 procent plynu, musí Kreml do roku 2026 počítat s poklesem exportu o 35 procent.
Studie EWI však obsahuje i znepokojivou zprávu pro západní geostratégy. Rusko by tak mohlo odklonit významnou část svého exportu do Číny a Asie. „Pokud se podíváte na Čínu, kromě ropovodu ‚Síla Sibiře‘ nedostatek alternativ v krátkodobém horizontu znamená především nárůst exportu LNG,“ uvádí studie.
"Studie ukazuje, že vývozy do Číny by se mohly do roku 2026 minimálně zdvojnásobit nebo dokonce šestinásobit, pokud vývoz plynu do EU nebude možný."
Autoři studie varují, že Rusko by tak mohlo přesměrovat 60 procent svého vývozu plynu do Číny a „tím nahradit historický podíl EU ve stejné výši“: „To by zcela přesunulo ruský plynárenský byznys z Evropy do Asie a vytvořilo Čína je nejdůležitějším obchodním partnerem."
Velká část by se dala přepravit potrubím. Protože plynovod „Power of Siberia“ s nominální kapacitou 61 miliard metrů krychlových byl v roce 2021 využit z méně než 20 procent a teoreticky by mohl do roku 2026 zaručit více než 75 procent vývozu plynu do Číny.
S plánovanou výstavbou „Power of Siberia 2“ se v tomto scénáři ani nepočítá, protože dokončení před rokem 2030 by bylo nereálné.